Má sbírka Centropenů
Napsal: 22 úno 2016 14:25
Přiznám se, že od září, kdy jsem získala svůj první starožitný Centropen, jsem se do shánění dalších trochu víc "obula".
Jako první Centropen 10010 (1951), předtím a potom. Jak už jsem psala v jiném příspěvku, pero bylo zašlé, mělo zničený čerpací mechanismus a dokonce zlomený hrot. Někteří by ho možná spíš hodili do koše, co taky s takovou havárkou, já jsem se ale nechala přemluvit na celkovou repasi a byť to stálo pár tisíc, získala jsem pero s krásně hebkým hrotem, šťavnatou stopou a decentně staromilským designem. Přiznám se, beru ho do ruky moc ráda a velmi často. Tak jako ostatní veterány ho však netahám na cestách (přiznám se, bojím se krádeže) a nejvíce s ním píšu doma dopisy nebo poznámky do deníku.
Předtím...
a potom...
Vzorek psaní...
Další jsou Centropeny 10012/10014 (1953/1954). Jsou jako dvojčata, ale jen do doby, než odšroubujete víčko. 10014 (zelená) má hrot zlaté barvy, 10012 (modrá) stříbrné. Oba hroty píšou příjemně, perleťové vlnky na celuloidovém povrchu jsou prostě podmanivě krásné. Hlavně, když na ně svítí sluníčko.
A když je svléknu, mají oba stejné vnitřnosti.
Zjistila jsem, že tady jsem napsala ukázku jen 10014.
Poslední z "desítkové" řady, jak jim říkám, je 10016 (1966). Velmi jsem si přála modrou verzi a mám... modrou verzi! Hrot je tužší, ovšem spíš co se týče subjektivního dojmu, píše pěkně. Musel být však vyměněn, původní byl rozskřípaný až hrůza. Perleťové zdobení je méně výrazné, než u 10012, přesto krásné.
Modrá k modré.
A všichni spolu.
Dalším úlovkem je hliníkový Barclay 1304, vyroben v padesátých letech. Ten disponuje hrotem 42 S, čili částečně ohebným. Pero je do ruky pořádná váha, ale ne zas tak extrémní, abych i já, která mám opravdu malé ruce, pociťovala při psaní bolest v zápěstí. Bohužel je povrch hodně poškrabaný, ale to se nedá nic dělat, tomu peru je ca. šedesát let.
Nejmladším je 4164 z roku 1968, z mé sbírky asi nejfádnější pero, s hodně tvrdým hrotem, který mi subjektivně sedí asi nejméně.
A zkouška psaní.
Jako první Centropen 10010 (1951), předtím a potom. Jak už jsem psala v jiném příspěvku, pero bylo zašlé, mělo zničený čerpací mechanismus a dokonce zlomený hrot. Někteří by ho možná spíš hodili do koše, co taky s takovou havárkou, já jsem se ale nechala přemluvit na celkovou repasi a byť to stálo pár tisíc, získala jsem pero s krásně hebkým hrotem, šťavnatou stopou a decentně staromilským designem. Přiznám se, beru ho do ruky moc ráda a velmi často. Tak jako ostatní veterány ho však netahám na cestách (přiznám se, bojím se krádeže) a nejvíce s ním píšu doma dopisy nebo poznámky do deníku.
Předtím...
a potom...
Vzorek psaní...
Další jsou Centropeny 10012/10014 (1953/1954). Jsou jako dvojčata, ale jen do doby, než odšroubujete víčko. 10014 (zelená) má hrot zlaté barvy, 10012 (modrá) stříbrné. Oba hroty píšou příjemně, perleťové vlnky na celuloidovém povrchu jsou prostě podmanivě krásné. Hlavně, když na ně svítí sluníčko.
A když je svléknu, mají oba stejné vnitřnosti.
Zjistila jsem, že tady jsem napsala ukázku jen 10014.
Poslední z "desítkové" řady, jak jim říkám, je 10016 (1966). Velmi jsem si přála modrou verzi a mám... modrou verzi! Hrot je tužší, ovšem spíš co se týče subjektivního dojmu, píše pěkně. Musel být však vyměněn, původní byl rozskřípaný až hrůza. Perleťové zdobení je méně výrazné, než u 10012, přesto krásné.
Modrá k modré.
A všichni spolu.
Dalším úlovkem je hliníkový Barclay 1304, vyroben v padesátých letech. Ten disponuje hrotem 42 S, čili částečně ohebným. Pero je do ruky pořádná váha, ale ne zas tak extrémní, abych i já, která mám opravdu malé ruce, pociťovala při psaní bolest v zápěstí. Bohužel je povrch hodně poškrabaný, ale to se nedá nic dělat, tomu peru je ca. šedesát let.
Nejmladším je 4164 z roku 1968, z mé sbírky asi nejfádnější pero, s hodně tvrdým hrotem, který mi subjektivně sedí asi nejméně.
A zkouška psaní.