Parker Sonnet versus Baoer 388
Napsal: 17 led 2015 15:53Baoer 388 je čínská napodobenina Sonnetu, kterou koupíte za zlomek ceny originálu. Ceny na eBay se typicky pohybují kolem stovky, ale dá se koupit i k padesáti korunám. Sonnet v nerezovém provedení vlastním od léta, dal jsme za něj něco přes dva tisíce a když jsem zavadil o Baoer, koupil jsem jej čistě s úmyslem porovnat, jak si stojí proti svému vzoru.
Vzhled: Pera jsou si podobná jako vejce vejci, klasický parkerovský klip na víčku nenechává nikoho na pochybách, kde bral Baoer inspiraci. V zavřeném stavu je Baoer znatelně větší. Je delší asi o půl centimetru a také má větší průměr. Po otevření čeká první překvapení:
Sonnet je kupodivu větší. Baoer zdánlivou délku dohání delším víčkem, po otevření jej sráží dolů znatelně kratší úchop. Ten je také výrazně zúžený, takže Sonnet má i větší průměr úchopu a lépe se drží.
À propos, víčko. U Baoeru jde velmi ztuha, k jeho sejmutí musíte vynaložit značnou sílu. Četl jsem jsem zkušenosti mnoha uživatelů, že tato síla postupně povoluje a povoluje, až po čase přestane držet úplně. Víčko totiž drží plastový díl, který má tendenci praskat.
Pokud se provedení týče, je Baoer 388 určitě nejlepší z té části čínské produkce, se kterou jsem zatím měl tu čest. Nemám z něj pocit nedodělaných detailů a drobných nepřesností, který jsem měl u všech předchozích čínských per. Ovšem Sonnet je jiná liga. Mé pocity ve stručnosti shrnuje tenhle obrázek - tenká násadka Sonnetu proti milimetr tlusté objímce Baoeru:
Hrot: U Sonnetu si můžete vybírat z obvyklé nabídky hrotů, můj exemplář má EF. Baoer 388 je k dispozici pouze s hrotem M. Dlouhé jsou prakticky stejně, Parker je podstatně širší a jinak tvarovaný. Při prvním vyzkoušení se mi Baoer zdál o něco tužší, ale byl to spíš jen dojem. Řekl bych, že tuhé jsou zhruba stejně - oba mírně pruží, ale rozhodně to nejsou flexibilní hroty. Baoer se pod tlakem více rozjíždí do stran, viz ukázka písma níže.
Psaní: V soutěži hladkosti klouzání po papíře má Baoer výhodu širšího hrotu M proti EF u Sonnetu. Ovšem prohrává na celé čáře. V původní podobě vysloveně škrábal, protože obě poloviny hrotu nebyly zarovnány. Po sladění jejich výšky se kvalita psaní zlepšila, ale pořád to není žádná hitparáda. Sonnet rozhodně není mé nejhladší pero, ale Baoer strčí s přehledem do kapsy.
Jak vidíte z ukázky, v síle stopy při psaní není až tak velký rozdíl. Sonnet je konzistentnější. U Baoeru hodně záleží na tlaku - jakmile přitlačíte, obě poloviny hrotu se rozestoupí a pero začne dávkovat znatelně větší množství inkoustu, takže čára zesílí. Asi nejlépe je to vidět na čárkách v pravé části ukázky. První tři jsou vždy bez přítlaku, následující trojice s maximálním přítlakem, na který jsem si troufl.
Ani u jednoho z per jsem nezaznamenal problémy s pozdními starty či vynecháváním. Obě píší spolehlivě.
Závěr: Nabízí se samozřejmě otázka, jestli Sonnet stojí za ten mnohonásobek ceny. Mně připadá, že stojí. To pero ve mně vyvolává příjemné pocity a když jsem je měl nové, vyloženě jsem se těšil, až je otevřu a budu něco psát. S Baoerem mi libé pocity nehrozí ani omylem. Tam jsem spíš v poloze "když to bude nutné, něco s ním napíši, ale raději bych se tomu vyhnul".
Vzhled: Pera jsou si podobná jako vejce vejci, klasický parkerovský klip na víčku nenechává nikoho na pochybách, kde bral Baoer inspiraci. V zavřeném stavu je Baoer znatelně větší. Je delší asi o půl centimetru a také má větší průměr. Po otevření čeká první překvapení:
Sonnet je kupodivu větší. Baoer zdánlivou délku dohání delším víčkem, po otevření jej sráží dolů znatelně kratší úchop. Ten je také výrazně zúžený, takže Sonnet má i větší průměr úchopu a lépe se drží.
À propos, víčko. U Baoeru jde velmi ztuha, k jeho sejmutí musíte vynaložit značnou sílu. Četl jsem jsem zkušenosti mnoha uživatelů, že tato síla postupně povoluje a povoluje, až po čase přestane držet úplně. Víčko totiž drží plastový díl, který má tendenci praskat.
Pokud se provedení týče, je Baoer 388 určitě nejlepší z té části čínské produkce, se kterou jsem zatím měl tu čest. Nemám z něj pocit nedodělaných detailů a drobných nepřesností, který jsem měl u všech předchozích čínských per. Ovšem Sonnet je jiná liga. Mé pocity ve stručnosti shrnuje tenhle obrázek - tenká násadka Sonnetu proti milimetr tlusté objímce Baoeru:
Hrot: U Sonnetu si můžete vybírat z obvyklé nabídky hrotů, můj exemplář má EF. Baoer 388 je k dispozici pouze s hrotem M. Dlouhé jsou prakticky stejně, Parker je podstatně širší a jinak tvarovaný. Při prvním vyzkoušení se mi Baoer zdál o něco tužší, ale byl to spíš jen dojem. Řekl bych, že tuhé jsou zhruba stejně - oba mírně pruží, ale rozhodně to nejsou flexibilní hroty. Baoer se pod tlakem více rozjíždí do stran, viz ukázka písma níže.
Psaní: V soutěži hladkosti klouzání po papíře má Baoer výhodu širšího hrotu M proti EF u Sonnetu. Ovšem prohrává na celé čáře. V původní podobě vysloveně škrábal, protože obě poloviny hrotu nebyly zarovnány. Po sladění jejich výšky se kvalita psaní zlepšila, ale pořád to není žádná hitparáda. Sonnet rozhodně není mé nejhladší pero, ale Baoer strčí s přehledem do kapsy.
Jak vidíte z ukázky, v síle stopy při psaní není až tak velký rozdíl. Sonnet je konzistentnější. U Baoeru hodně záleží na tlaku - jakmile přitlačíte, obě poloviny hrotu se rozestoupí a pero začne dávkovat znatelně větší množství inkoustu, takže čára zesílí. Asi nejlépe je to vidět na čárkách v pravé části ukázky. První tři jsou vždy bez přítlaku, následující trojice s maximálním přítlakem, na který jsem si troufl.
Ani u jednoho z per jsem nezaznamenal problémy s pozdními starty či vynecháváním. Obě píší spolehlivě.
Závěr: Nabízí se samozřejmě otázka, jestli Sonnet stojí za ten mnohonásobek ceny. Mně připadá, že stojí. To pero ve mně vyvolává příjemné pocity a když jsem je měl nové, vyloženě jsem se těšil, až je otevřu a budu něco psát. S Baoerem mi libé pocity nehrozí ani omylem. Tam jsem spíš v poloze "když to bude nutné, něco s ním napíši, ale raději bych se tomu vyhnul".
