Já pavažuji modrý koh-i-noor za velmi spolehlivý inkoust. Přešel jsem na něj po hrozných zkušenostech z černým inkoustem Cross v plnicím peru Cross, který zacpával pero, pokud se více než týden nepsalo. S modrým koh-i-noorem nebyl nejmenší problém, jednou jsem pero rok nevyplachoval, vždy jsem jen přicucl inkoust a byl jsem překvapený, že barva je stále sytější modrá a napsaná čára stále tlustší. Potom se mi už tloušťka čáry přestala líbit a obával jsem se, že se mi pokazil hrot, ale po vypláchnutí pera došlo k radikální změně a pero psalo zase tence. Tak jsem dospěl k objevu, který využívám:
Modrý inkoust koh-i-noor obsahuje velmi málo barviva a píše dost bledě. Na druhou stranu je absolutně spolehlivý v tom, že nikdy neucpává pero, ani když se nečistí. Myslím, že byl vyvinut pro prvňáky, kteří si pero asi moc nečistí (spoň já jsem ho v první třídě nikdy nečistil). Průběžně dochází k zahušťování zbytků a inkoust získává sytější barvu, takže toho využívám. Mám jeden prastarý koh-i-noor a ten se nějak zahustil věkem a má sytě modrou barvu a vysokou tekutost, takže ho někdy míchám s čerstvým KIN. Dokonce jsem přesvědčený o tom, že modrý KIN ani nevybledává, ale že se jedná o srovnávání textů napsaných inkoustem různě starým, nebo různě vypláchnutým nebo nevypláchnutým perem. Mám desítky let staré záznamy výborně čitelné. Jediná slabá stránka modrého KIN je naprostá neodolnost proti vodě.
Ale, pochybnosti mám o zeleném KIN. Jedna lahvička měla u hladiny na skle pevné úsady, přesně takové, jako byly na černém Cross, se kterým jsem se dost nazlobil. Proto jsem ho raději vyhodil a v obchodě koupil jinou lahvičku, ale zatím jsem ho nezkoušel. Dále v červeném KIN plavou téměř ve všech lahvičkách v obchodě mikročástice, které jsou vidět při pohledu proti žárovce. Zatím problémy nedělá, částice se rychle usazují na dně a používám ho ve starém Centropenu, který už má stějně namále, ale ode dna bych nenasával. Dále jsem zkoušel dokumentní KIN ve starém Centropenu. Píše skvěle, ale trochu mi vadilo, jak se roztéká po hrotu, takže byť starý, ale zlatý hrot Centropenu byl stále opatlaný, tak jsem ho přestal používat.
Můj soukromý závěr je, že modrý KIN kromě nulové voděodolnosti nemá nevýhod, byl asi vyvinut pro školy, takže plnicí pero jím naplněné nevyžaduje údržbu a nezpůsobuje problémy. Plastovku bych jim nezazlíval, protože skleněná lahvička by představovala možná skoro polovinu ceny. Já si ho vždy přelévám do staré skleněné lahvičky KIN. Nazanedbatelnou výhodou KIN je jeho cena. Teď používám Iroshizuku, který je sice v krásné lahvičce, ale když si uvědomím, kolik jsem za ni dal, tak se mi nějak ne a nechce líbit. Iroshizuku píše krásně, inu, jako modrý KIN!
Jiný názor mám na ostatní KIN, kde mám pochyby, proto jsem zvědavý na zkušenosti hlavě ze zeleným a černým. Pro mě je důležitý test, který u nového inkoustu provádím: jaká je čára po týdnu naplněném plnicím peru a jaká po dvou týdnech. Toto se málokdy zkouší na různých forech. Požaduji, aby čára nebyla slabší.