Oxidace ebonitu
Napsal: 08 črc 2023 18:00Ahoj vespolek,
drobounký eyedropper od Salz Brothers je možná moje nejstarší pero. Přesné stáří už asi nezjistím, ale přes sto let mu bude. Dle zvyku a ducha doby je to "chased hard rubber", neboli rytý ebonit. Ten jak známo podléhá oxidaci a z černé mění barvu na nehezkou "kafebraun do zelena". Vím, že by staré ebonitové pero nemělo do vody, protože tím se situace dramaticky zhorší, ale když se k vám dostane kousek, který před stoletím někdo bez vymytí odložil do šuplete a s ničím nejde pro petrifikovaný inkoust hnout, nemám trpělivost hrát si s olejíčkem a volím ultrazvukovou čističku. Výsledek je takovýto:
Co s tím? Brusná pasta při razantnějším užití odstraní i chasing a inskripce. Když jsem narazil na deoxidizer Marka Hoovera (lbepens), rozhodl jsem se otestovat.
Samotný produkt je na užití jen o malinko složitější než "namočím - vytáhnu". Konzistenci má spíše jako med, po aplikaci (dvacet minut, lze dle potřeby opakovat) se nesmývá, ale setře a poté ještě načisto odstraní minerálním olejem (parafinovým). Celý proces je poněkud ulepený a mazlavý, ale přináší viditelné výsledky.
Obě fotografie jsem se snažil fotit za totožných podmínek a rovněž upravit identickým postupem, měly by tedy celkem věrně zobrazovat rozdíl. Následně jsem ještě od stejného výrobce aplikoval extra jemnou leštící pastu a vosk, ale zde už je rozdíl obtížně na snímku zachytitelný - povrch je o něco lesklejší a lehce "sametový".
Nepozoruji, že by byly jakýmkoliv způsobem poškozeny nápisy nebo ryté zdobení. Je pravdou, že ebonitových per zas tolik mezi námi neběhá, ale stejně pozitivní efekt má deoxidizer pochopitelně i na ebonitové konce víček a "blind capy", běžné u celuloidových per přinejmenším do šedesátých let.
Inkoustu zdar!
Janek
drobounký eyedropper od Salz Brothers je možná moje nejstarší pero. Přesné stáří už asi nezjistím, ale přes sto let mu bude. Dle zvyku a ducha doby je to "chased hard rubber", neboli rytý ebonit. Ten jak známo podléhá oxidaci a z černé mění barvu na nehezkou "kafebraun do zelena". Vím, že by staré ebonitové pero nemělo do vody, protože tím se situace dramaticky zhorší, ale když se k vám dostane kousek, který před stoletím někdo bez vymytí odložil do šuplete a s ničím nejde pro petrifikovaný inkoust hnout, nemám trpělivost hrát si s olejíčkem a volím ultrazvukovou čističku. Výsledek je takovýto:
Co s tím? Brusná pasta při razantnějším užití odstraní i chasing a inskripce. Když jsem narazil na deoxidizer Marka Hoovera (lbepens), rozhodl jsem se otestovat.
Samotný produkt je na užití jen o malinko složitější než "namočím - vytáhnu". Konzistenci má spíše jako med, po aplikaci (dvacet minut, lze dle potřeby opakovat) se nesmývá, ale setře a poté ještě načisto odstraní minerálním olejem (parafinovým). Celý proces je poněkud ulepený a mazlavý, ale přináší viditelné výsledky.
Obě fotografie jsem se snažil fotit za totožných podmínek a rovněž upravit identickým postupem, měly by tedy celkem věrně zobrazovat rozdíl. Následně jsem ještě od stejného výrobce aplikoval extra jemnou leštící pastu a vosk, ale zde už je rozdíl obtížně na snímku zachytitelný - povrch je o něco lesklejší a lehce "sametový".
Nepozoruji, že by byly jakýmkoliv způsobem poškozeny nápisy nebo ryté zdobení. Je pravdou, že ebonitových per zas tolik mezi námi neběhá, ale stejně pozitivní efekt má deoxidizer pochopitelně i na ebonitové konce víček a "blind capy", běžné u celuloidových per přinejmenším do šedesátých let.
Inkoustu zdar!
Janek