Inkousty bych rozdělil do tří výkonnostních skupin. V první jsou ty, na které neměla voda žádný viditelný účinek: Monteverde Documental, Koh-I-Noor Document, Noodler's Bad Blue Heron a Noodler's 54th Massachusetts. Příjemným pekvapením je Koh-I-Noor - před časem jsem jej pokoušel vlhkým prstem a přišlo mi, že se ochotně rozmazává. Možná potřebuje déle schnout, rozhodně tady se ani nepohnul. Inkousty Noodler's osvědčily svou neprůstřelnost, nicméně jejich chování je mi silně proti srsti. Vpíjejí se do papíru jako šílené, mají tendenci chlupatit a prosakovat na druhou stranu. Připadá mi, jako bych psal fixem.
Druhou ligu tvoří inkousty, které voda narušila jen tak trochu. Sem patří Pelikan Fount India a duběnkové Rohrer & Klingner Salix a Scabiosa. Mají lehce rozmazané obrysy, případně ztratily trochu barvy, ale text je v pohodě čitelný.
Do třetí skupiny patří inkousty, které voda těžce poškodila, došlo k dramatické změně barvy i snížení čitelnosti. Patří mezi ně modro-černý Pelikan 4001, který výrobce neprohlašuje za vodě odolný, nicméně podle peromilů má duběnkovou složku a vodě odolává nadprůměrně. To jistě ano, nicméně v konkurenci skutečně voděodolných inkoustů se neprosadí. A na závěr zklamání dne: úplnou pohromou dopadl vodní test pro duběnkové KWZ Turquoise a Mandarin. Ve výchozím stavu převyšují ostatní svými sytými barvami, ale po namočení z nich nezbyde nic. To mě hodně mrzí, protože jejich chování je moc příjemné.
Ještě se chystám vyzkoušet trvanlivost na světle, ale to si vyžádá dost času, protože papír budu muset vystavit sluníčku na několik měsíců. A také bych chtěl doplnit nějaké z nové řady Rohrer & Klingner Sketch.
